andulenka

pár zimních slov

2011-02-12T01:52:00.003+01:00

Poslední doba už je na mě moc zima, málo sluníčka a málo peněz (ten poslední stav ale dokáže přetrvat i přes zimu mám dojem), zato se však natáčej furt samý filmy, už to ani nestíhám stahovat, takže na to chodim do kina a teď dokonce dělaj páni filmaři takový podrazy, že natočej Trona, který se podobá pouličnímu vystoupení pokud se koukáte na počítači, ale skvostem kinematografie když jdete do imaxu. Takže po mně prostě zas chtěj nějaký peníze.

Co ale nestojí žádný peníze a z čeho teda taky žádný peníze neplynou, je filmování pro radost s bývalým spolužákem, takže čum,

Collective unconscious from Daniel Vondráček on Vimeo.

i když nemáme bývalé spolužáky úplně nejvíc rádi (bojíme se jich) tak začínám objevovat že někteří lidé jsou v pohodě (přesto je samozřejmě bezpečnější to nepokoušet, třídnický srazy a podobně asi podstoupím až mi bude 66, jen abych zjistila, zda je někdo už mrtvej).

A ještě něco. Black Swan výtečnost. Nevím, jak jsem si na to teď vzpomněla, snad že by Aronofsky někoho poslední dobou inspiroval?

francouzi jsou docela dobrý

2010-03-09T18:25:00.003+01:00

říká se, že Francie by byla nádherná země, kdyby tam nebyli ty posraný francouzi - ale hele! francouzi jsou docela dobrý. (píše andulenka z paříže)

proč jsou francouzi docela dobrý:

Francouzi jsou gurmáni.
Dneska jsme byly s maminkou na obědě ve vyhlášené restauraci u Leóna dát si slávky a vedle nás dva pánové přišli na dvacet minut o polední pracovní pauze dát si ve vyhlášené restauraci slávky a platili stravenkami, přičemž asi dvacet euro každý dopláceli - ale stejně jim to za to stálo. Průmerný Čech si jde pro tlačenku.

Francouzi jsou kulturní.
Zatím jsme byly na dvou výstavách (Edvard Munch, William Turner), obě ve všední den dopoledne a na obou nás mohli francouzi ušlapat. Bylo plno, a bylo plno nejen mladých/pstředněvěkových lidí, ale ze dvou třetin plno seniorů, kteří chodili (popřípadě pajdali) po dvojicích a zaujatě se bavili o vystavených obrazech.
Průmerný český senior si jde pro tlačenku.

Francouzi jsou slušní.
Když vrazíte do někoho na ulici, většinou se sám omluví, popřípadě dokonce řekne, že to byla jeho chyba. Nenadává vám, neuráží vás, nesnaží se vás bouchnout pěstí aby vám to vrátil, neplive na vás.
Když jdete okolo francouzských dělníků, pozdraví slovy "Bonjour, vous allez bien?" Nepískají, neřvou, nečumí slizce.

francouzi fotí kočičky

A proto jsou francouzi dobrý. Pak jsou tu samozřejmě i ty horší vlastnosti, francouzi dělají, že vám nerozumí, pokud nejste francouz, francouzi po ulicích chodí neskutečně pomalu, francouzi mají dojem že francouzi jsou nejlepší, francouzi znají johnyho deppa jen pro to, že jeho manželkou je francouzka...

klíčová slova

2010-01-10T22:03:00.004+01:00

na můj blog se evidentně dá dostat i googlováním hesla

- "pornu"
- "srandovní upravování fotek"
- "zlobidlo"
- "mongolský ještěrky"

bože, proč.

a šmitec

2009-09-09T20:16:00.004+01:00

Co kdyby pánové z facebooku najednou řekli, a dost, už máme po krk těch sraček a problémů a výpadků sítě, už nás nebaví furt kontrolovat zda nezakládáte debilní skupiny a nemáte debilní střední jména, už nás nebaví čumět na vaše ksichty který se na profilovce měněj každej den, řekli by
A DOST!
A když by jste se chtěli připojit na facebook, naběhla by vám bílá stránka s nápisem, Sorry, facebook has gone. Go and have a life!

To bysme koukali.

Až budu velká...

2009-08-28T02:20:00.004+01:00

...budu cukrářka, budu mít veliké auto, budu mít kosmetický salón, budu mít velikou farmu se spoustou zvířátek, ale zároveň malý byteček v paříži kam se nebudou vejít všechny moje krásný boty.
Kromě zvýše zmíněného mám ale od včerejšího večera v plánu ještě jednu věc.
Lovely Awakening s.r.o.
Já totiž založím firmu. Bude celosvětově známá.
Vy tam prostě přijdete s úmyslem koupit někomu supr dárek k narozeninám (k výročí, k svátku, k narozenému dítěti-to ais nedoporučuju)a řeknete, "dobrý den, chtěl bych koupit svému bratrovi probuzení na pláži." A lidi z naší firmy vašemu bratrovi večer něco hodí do pití, takže budu spát jako nalitej, a ve spánku bude i s postelí přenesen na nějakou pěknou pláž, kde se ráno probudí a bude tam mít přáníčko k narozeninám. Další dobrá místa jsou například louka, písečné doly, lokalita u vodopádů, lokality s krásným výhledem.

Za menší obnos můžem provést jinou službu, například nanosit do pokoje, kde obdarovaný spí, hafo květin (probudí se a kolem něj jenom listy a květy), nebo strašně moc čokolády (probudí se a na co šáhne, bude z čokolády), nebo, pokud chcete být vtipnější, můžem polepit všechno v pokoji papírkama Post-It kupříkladu s nápisem 'miluji tě' nebo 'jsi debílek.'

Je to dobrej nápad....ne?

třída, bída a pinkantní novinky

2009-05-20T17:41:00.006+01:00

Rok se s rokem sešel a ... ne, žádná z povedených českých estrád. Chci jen říct, že ten rok, tedy školní rok, mi zase utekl před očima děsivou rychlostí a já mám tradičně melancholickou náladu.
V září (což bylo před chvilkou!) jsem seděla v lavici bílý jak stěna ve třídě v posledním patře na gymnáziu jana keplera, s veronikou benešovou, kterou jsem si matně pamatoval ze základky.
hele na tom místě sedím pořád, ale lavice je do posledního kousku polepená vtipnými samolepkami a vzkazy, Verunka je nyní nejlepší spolusedící a třída je přeci na Hládkově.
Místnost třídy se nezměnila, hnusný šikmý broskvový pruh nad tabulí je tam pořád.
I ty díry po střelbě z kuše. (předloni)
I ty ještěrky. (a ještě dřív)

(alespoň má část)

Ve stejnou dobu si spousta lidí říkala, jak mají nejvíc času do maturit, sákra, a ono to bylo dneska. Ti samí taky odchází ze školy, kterou měli po dlouhou dobu nejvíc rádi. Nebo nejmíň no, pokud někdo takovej je. Maminka přeci na střední školu chodila každý den s hrůzou.
Né já na tohle tak nerada myslím.
Nebo na to, že ten rok utekl třeba lidem v posledním ročníku na vejšce, a co teď? Jde se pracovat? Béé..

Dneska jedu domů a koukám, jak jsou některá místa na plakáty originální

Dobrý, no, nápaditost přeci nebudeme nikomu vyčítat, konkurence musí být. Pokračuji v pokojné cestě.

Rozevřu noviny, jak se to dělá ve starých filmech, a co nevidím, Volby do EP by teď vyhrála ČSSD, jsem ráda, že Češi nejsou hloupí. To mi připomíná senzační překlad biogragie Davida Frankfurta (párka chci říct). Jo a že jako národ zastáváme stejné názory. Vždyť

Další titulek, hlásající že Za výzvami k vajíčkovým útokem stojí i ODS, tvrdí Paroubek.
No samozřejmě, TO je to, co teď musí naši politici řešit!
Konečně si přečtu něco o vzniku téhle ekonomické krize. I když jediné, co si z toho pamatuji je fakt, že i teď, co se stane v Americe, postihne celý svět. Detaily nevím.
Ale to je asi úplně jedno, zvednu hlavu a vidím plakát s těma našema trumberama a textem Krizi jsme zavinili společně a říkám si, že toho snad všichni víme stejně.

Ještě, že existuje to umění. Prinzhornova sbírka, jakožto ukázky děl pacientů psychiatrické léčebny byla velmi zajímavá, stejně tak výstava fotografa Olafa, obojí vřele doporučuji. Stáhla jsem si program PhotoFilter a budu moct dělat lidi černobíle a jejich pusu nebo triko barevně. Jó, to je styl. A taky už mám zase Fruity Loops. Chtěla bych mít pokoj fialovej, je to dobrej nápad?

OBC je hnusný. Čínské polívky mě baví. A začla jsem nějak mít ráda Žižkov.
Video je Erwina Olafa, tak nějak doplňuje jeho sbírku fotografií "Le dernier Cri" (Poslední výkřik módy). A - ano, je to kritika na všechny módou postižený lidi. A - ano, připadá mi to srandovní.

. Nejspíš na tom všem nesejde vlastně, všechno je pomíjivé, plakáty zanedlouho zmizí a upravování fotek mě přestane bavit. Ale mě fakt zajímá, jestli, až si příště budu opakovat to depresivní cliché, že ten čas moc utíká, bude ten pokoj fialovej. Spíš ne, protože jsem líná. Jo a asi trochu realista.

už je tomu tak

2009-02-27T17:32:00.004+01:00

Překlad do češtiny z jednoho amerického turistického průvodce:

Česko je nepatrná země, ležící na kontinentu Evropa. Nachází se v prostoru mezi Německem a Ruskem. Kdysi byl tento stát zhruba dvakrát větší, ale v minulém století z něho začaly od východu jednotlivé kusy odpadávat.
Je to významný člen světového společenství, i když ne tak významný, jak si myslí.
Hraničí s Německem, Rakouskem a pak ještě s jinými státy, které nejsou důležité a kde se špatně nakupuje.

Historie
Česko je velmi stará země s mnoha poklady jako je Karlův most, Karlovo náměstí, Karlovy Vary a Karlštejn.
Na západní civilizaci se podílí pivem a hokejem. I když si o sobě Češi myslí, že jsou moderní národ, téměř nepoužívají klimatizaci a američan tam těžko narazí na slušnou mexickou kuchyni.
K neustálému roztrpčení amerických návštěvníků mluví místní obyvatelé česky, i když je tam mnoho lidí, kteří promluví anglicky, jestliže z toho budou něco mít.

Lidé
Česko má jen tolik obyvatel jako 3 obvody New Yorku: City, Harlem a Brooklyn. Přesto je strašlivě přelidněné, minimálně každých 7 mil tam potkáte vesnici. Z deseti miliónů lidí jich 9,5 miliónu pije nebo kouří. Všichni Češi řídí auta jako šílenci, jsou posedlí sexem a nemají ponětí o disciplíně.
Většina věřících Čechů jsou křesťané, i když by jste to podle jejich chování
neřekli.
V Česku je mnoho komunistů.

Bezpečnost
Všeobecně se Česko považuje za bezpečnou zemi.
Návštěvníci si ale musí být vědomi toho, že čas od času Česko někdo přepadne a obsadí (buď Němci nebo Rusové). Češi tradičně kapitulují bez průtahů.
Nikdy si tam nesmíte přestat dávat pozor na své peníze.

Původ Čechů je nejasný. Někteří se považují za Slovany, jiní za potomky Keltů. Pak tam je skupina lidí, kteří mluví úplně jiným jazykem, ale tvrdí o sobě, že jsou Češi. Země také mnohokrát změnila své státní zřízení a jméno. Dnešní Česko si lidé pletou s Čečnou, ale ta je více na východě.
Nejznámějšími Čechy byli internacionál DubCzech, Koudyš (tenis), Hashek (hokej) a Hejvl (prezident).

(přepsáno z opravdového!! novinového článku, o němž jsme diskutovali na humanitních studiích.)

I vy? Brutus.

2009-02-12T21:32:00.003+01:00

Občas se mi stane že se zamyslím, ano, podotýkám, je to ojedinělý úkaz. a všímám si detailů. ne natoli, jako moje kamarádka Karolka, ale všímám. všímám si věcí, který dělám přirozeně, a zajímá mě, jsem v tom jediná? nebo vy snad také...

- když sedíte někde na trávníku, travičku otrháváte?
- jste trošku nemotorní když máte pít za chůze?
- děláte že něco píšete, když se zkouší u tabule?
- když máte modřinu, zkoušíte jí mačkat abyste viděli, zda to bolí trochu nebo víc?
- jste občas moc líní na to, abyste se odebrali od počítači do postele?
- se začnete zničehonic smát když si na něco vtipného vzpomenete?
- když vyprávíte své poznatky po telefonu, uvědomíte si fakt, že to druhý položil asi tak po pěti minutách?
- pokud jíte ráno vločky, musíte znovu a znovu číst všechny nápisy na krabici?
- máte skvělý pocit když se v noci probudíte s vědomím, že můžete spát ještě další tři hodiny?
- když si koupíte něco nového, hned druhý den to vyzkoušíte?
- když nerozumíte něčemu ve třídě...počkáte až se nějakej blbec zeptá za vás?
- musíte chodit když telefonujete?
- cítíte určité nesympatie k lidem, co si sednou vedle vás v autobuse?
- počítáte před spánkem, kolik hodin to vlastně budete spát?
- se probouzíte každé ráno s větou 'dneska večer půjdu brzo spát?'
- když jdete někam pozdě, řeknete "za pět minut" a myslíte tím patnáct, zatímco když na někoho čekáte, čekáte "už snad patnáct minut" - i když to bylo pět?
- občas vyhodíte lžičku místo obalu od jogurtu?
- když zamrzne počítač a okna se vám zobrazují 20x, "vymalujete" s nimi obrazovku?
- máte rádi pohled na někoho kdo nedoběhne autobus?
- vykřiknete "au" už z principu, ne proto že by vás něco bolelo?
- když zapálíte svíčku sirkou, často ji také spolu se sirkou sfouknete?
- rejpete se v rozehřátém vosku svíčky?
- instinktivně odlepujete samolepky (kdekoliv)?
- nesnášíte dotaz "ten autobus v 19:20 už jel?" protože nevíte, zda chce ten člověk vážně slyšet odpověď "jel, no, já nejraši koukám na autobusy co tu takhle projížděj..." ?
- byste chtěli, aby se lidé na ulici vyhýbali vám, a ne pořád vy jim?
- když na něco čekáte, děláte na ploše myší obdélníčky a čtverečky?
- když se podíváte na mobil na čas, musíte se asi za deset vteřin podívat znovu protože jste na něj vlastně vůbec nekoukli?
- když si vzpomenete na slovo, které jste už dlouho nepoužili a řeknete ho víckrát, najendou si nejste jistí, jestli je to takhle vlastně správně?
- když jste byli malí, v dopravním prostředku v dešti, stékající kapky na skle pro vás závodily?
- máte často pocit že váš telefon zavibroval...a ono ne?
- když vyjdete z budovy, vydáte se na špatnou stranu a musíte se zastavit a otočit, máte pocit, že si toho každý na ulici všiml?

a nevšiml. já osobně jsem si snad nikdy na ulici nevšimla nikoho, kdo by šel špatně, a v půli cesty se otočil. takžeto buď nikdo nedělá, nebo je to vážně všem jedno.

p.s., děkuji slečně Philippine.

přesnídávky

2009-01-23T00:10:00.005+01:00

Je mi šestnáct let a vím, jak se slečna tohoto věku má zachovat v nejrůznějších situacích, vím, jak se chovat ve vybrané společnosti a vím, která jídla jsou pro mne dobrá a která nedobrá, vím, která slova se sluší používat a která se nesluší používat, vím, o kterých věcech mluvit a o který mlčet a ...miluju dětský přesnídávky.

Nezáleží mi na značce, ale na příchuti. Nejlepší jsou jablkové a jablkové s něčím dalším - jablko a broskev, jablko a hruška, jablko a banán.

A záleží mi na velikosti skleničky. Máte obří dětské přesnídávky, se kterými si člověk přijde jako přerostlé lidské mládě. Ty mini zavařovací skleničky s víčkem, jenž dělá tak rozkošný zvuk při otevření a které se tak snadno dají do kapsy batohy, jsou prostě nejlepší, kašičky je tak akorát na malou svačinu.

Jenže - my, konzumenti tohoto produktu, jsme bohužel odkázáni k mnoha předsudkům dnešní společnosti, kdekdo si řekne, co to jí, vždyť je jak malej, ještě jak to vyškrabuje tou lžičkou jak uslintanej drobek, no to rozhodně neni dospělej kluk.

A proč? Kvůli ponižujícímu přebalu! Velký nápis "dětská přesnídávka" či dokonce odporná fotka malého dítěte dělá z nás, dospělých lidí mající v přesnídávkách oblibu, nesvéprávné.

Nelze si nevšimnout, že zajedeme-li za hranice České Republiky, nebudeme odsuzováni tak rychle. Tato delikatesa se totiž normálně prodává v obyčejných obchodech pod krycím názvem pyrée.
Má nenápadný, téměř jogurtový obal a kupují si ho lidé každého věku, aniž by museli čelit významným pohledům prodavačky, nebo dokonce výrokům jako "návrat do dětských let, což?!" a následnému zdánlivě přátelskému, nicméně pěkně vychytralému smíchu.

A tak se ptám, páni ministři, když už jsme v evropské unii, když už uvažujeme o euru, budou nové přebaly dětských přesnídávek?

co se vyplodilo roku '08

2008-12-23T12:30:00.009+01:00

kuřáci mají v usa, francii a dalších státech utrum

"už jsi zkoušel Optinal proti červenejm očím?"
"nevím. naopak" (Jean)

(u fotbálku v Knoflíku) "ty jsi úplně blbej, chytáš ty góly jak úplnej, úplná...mucholapka!"

"já bych s váma šla na tu kofolu, no, ale do hospody fakt nemůžu, páč smrdim..." (Julča D)

"les arabes, c'est exactement comme le racisme - ca devrait pas exister" (ansilde)

smrt heatha ledgera

"Restaurant Indra? to je jasný, simtě, to je jako Jindra, akorát to je ind, no.." (maminka :)

"ty že chodíš do devítky?! tak to mi řekni...druhou mocninu krát natřetí!!" (neznámé pětileté děti na klamovce)

"já prostě potřebuju vědět, jak dělají srnky, sakra!" (matěj)

(jdu s paulem po champ de mars) "no, tohle je zrovna taková klidná čtvrť, narozdíl od těch předměstí..." (kolem projede motorka, pána před náma shodí na zem a ukradne mu tašku)

sarko vyměnil cécilii za carlu bruni

"co je tvoje, to je moje...a co je moje, do toho ti nic není, evičko."
"já mám cikánskou krev! ...na blatníku, haha."
"nad továrnou se táhnou mraky, tak se vyser a táhni taky." (máslo)

(na táboře nám odložili celodenní výlet) "děti, do Jihlavy se nejede, nerozmrzly řízky."

"ta holka je tak nepřirozeně nehezká, až to hezký neni" (máslo)

"hlavní město nizozemska?"
"-nevím"
"tak holandska?"
"-jo, to je ten...notre dame?" (eva :)

paní ingrid betancourt konečně venku

"a co ty, jirko, jdeš se koukat na film?" (dotaz na desetiletého přítele v itálii)
"ano, jdu zaměstnat oči a zabít čas."

K: "Já se fákt půjdu oběsit."
A: "Z Nuseláku?"
V: "No jo, tam je docela dost místa..."

(potom, co se tomáš zničehonic pozvracel v půl osmé večer na klamovce) Kuba: "nebojte, nebojte, to se vyřeší!!"

pan raul to převzal po fidelovi

"blanko, a ty jsi z moravy?
"ne, mám rýmu."

"na tom fotbalovym zápase byla určitě provize!" (místo protekce, řekl Matýsek)

"vyhodili jsme psa."
"smrděl?"
"brácha?"
"tys vyhodil psa poněvadž ti smrděl brácha?" (já, kája, márty :)

kauza paní taťány v pornu!

(žofka vypráví vtip) "noo...takhle byli dva chlapi, jo, jo! ve vězení byli. no a jeden přijde k tomu druhýmu a řiká, ahoj, a pak...jo, to ahoj vlastně neřek, to je jedno..."

(na Go) "simtě, nějakej byzon! jediný jeho životní dilema je, na kterou stranu má žvejkat..." (tomáš)

"hlásí se jarmil schnock. dovoluji se zeptat - je to snad léčka?!" (vítek)

"proč už nejsou dinosauři? víte, jaký by to bylo, kdyby tady teď takhle visela vopice?!"
"já znám ivanů, simtě! znám ivana, ivetu, ivu...." (Žofka)

"můj děda při jídle vždycky tak...divně funí..." (vítek)

v zimbabwe byl zase zvolen pan mugabe

"hele lavor!"
"myslíš vanu?"
"ne, ten...okap" (eliška a já jsme narazily na žlábek :)

"tadyta síťka nahoře na tom stanu, to je proti komárům?" (carol)

"ten svařák prostě neni..."
"vždyť ho máš v ruce, kamilo."
"ne, prostě neni.."

(věta, která mě na točníku ráno probudila) "hej lidi, já tak dlouho neměl karbanátek!"

"já jsem se o víkendu chtěla učit, ale...krájela jsem petržel!" (verča m)

"tygr, ten má velké pruhy." (kamilka)

pan obama to vyhrál

(o občance) "co nejvíce médií, třeba noviny, rádio..."
(vítek) "nó, tak já si napsal zvonek. To je médium ohlašující konec hodiny."

"vy jste ta ženská z pelíšků? ...jo, nejste, pardon, jdu pryč."

"jsem přišel domů...tam tma...to je, když neni světlo..." (mc :)

"já jsem se zmýlil." "sto tisíc tři sta" "tak středně."

"honzo, honzo, řekni něco..."
"blep."

"hele, ty voe, ten pták tluče do stromu"
"- tam má asi nějaký žrádlo, ty vole.."
"...ve stromu jo?" (Klésa :)

"to si nemyslím."

čtvrtá série pánů a paní z himym

myslím, že to celý bylo dosti legen...wait for it.
všechno nejlepší do nového roku, hlavně ať se vyhrabeme z těch sraček, jak řekl kuba.

Vánoce?!

2008-12-04T19:33:00.004+01:00

Jdu si dnes takhle za tmy (resp. v pět hodin odpoledne!) z I.P. Pavlova na Náměstí Míru, chystám se jít přes Mírák ke kostelu a pak zahnout do metra - a na přechodu vedoucí přímo na náměstí se zastavím: Vánoční trhy.

Ano, zastavila jsem se - a váhala. Koukala jsem na zamilované páry, na rozverné děti, na osamělé osoby, i na kouřící puberťáky co procházeli mezi stánky nabízející trdla či svařák, krásné české sklo, nebo levné ruské čepice.

Byl to moment rozhodování - dosud jsem se Vánocům jaksi vyhýbala, říkala si, jak mám ještě čas a nadávala na předčasné oslavování těchto svátků v obchodních centrech. Ale tohle bylo v polovině listopadu, teď už jsem zase o krok blíž..
A já tam stála a přemýšlela: mám projít davem - a uvědomit si už konečně, že je zima, že je advent a že už jsem zase o rok starší (proč to tak uteklo?)?

Na druhé straně jsem stále měla možnost projít okolo, přes stanici tramvaje, za keři zakrývající celou tuhle nádheru.
Mám dál předstírat, že mám ještě čas nakoupit dárky, vyřešit, kde budu slavit silvestra, srovnat si v hlavě koho vlastně poslední dobou oceňuju...?

Celá tahle scéna na mě měla dost těžký dopad, vážně, poslední dobou se pořád mezi něčím rozhoduju, snažím se sama sebe obelhávat a říkat si, jak něco, co je evidentní, není, jak mám na všechno čas...
Před rokem, když jsem skoukávala všechna videa Felixe Holzmanna, říkala jsem si, jak je strašný, že nemůžu v životě použít větu "Počkám, až se to vystříbří." Za poslední měsíc jsem jí vyslovila nejméně třicetkrát.

Všimla jsem si, že na mě civí prodavač staročeských trdel. Koukla jsem se na něj s naprostou nechutí - a on se usmál. "Veselé Vánoce," povídá. A já se taky usmála a vrhla se do vánočního veselí.
Už jen třináct dní a budete slavit s lidmi, které máte přeci jen nějakým způsobem rádi. Dávat si dárky. Dělat si radost. Přestaňte trávit svůj čas s lidmi, kteří nejsou úplně ve vašem stylu, máte přeci být s tím, koho vážně respektujete, obdivujete...milujete. Jsou přeci Vánoce. :-)

p.s: Víte, z jakých části Prahy jsou všechny fotky? ;)
p.s.s: A poslední obrázek - aneb "co vám vyjede když do google image zadáte vánoční praha" :D

Veselé Vánoce v blátě :)

HYPEtituda

2008-12-03T21:10:00.003+01:00

Těžko říct, jak vypadá HYPE v Česku. Ve Francii se tímhle slovem označují spíš kůl lidi, věci, párty, situace... abych HYPE trošku přiblížila, přeložila jsem francouzský test díky kterému lze zjistit, jak moc HYPE na tom jste (počítejte si počet odpovědí a/b/c):

1) Když čůráš, tak...
a) kakáš
b) otevřeš dveře ať tě vidí maminka i tatínek
c) zamkneš dveře

2) Když jdeš městem...
a) spíš na Můstku
b) spíš v Palladiu
c) spíš na Kobylisích

3) Na tomto místě...
a) somruješ cigarety
b) machruješ za chůze
c) nejvíc nakupuješ

4) Nejradši se krmíš..
a) velkým steakem každý večer bez čištění zubů
b) sushim
c) semínkama a mrkvičkou

5) Beďar na nose..
a) zakryješ krémem L'oréal Perfect Match
b) ukážeš každýmu, sorry, ale je přeci hustej!
c) vymáčkneš.

Nejvíce odpovědí a: Jsi blízko! Do pořádnýho hype stylu ti chybí jen ... vsadím se že levhartí legíny!
Nejvíce odpovědí b: Totální Top Hypetitutdy, ty ses prostě narodil(a) se slunečníma brejlema! Stejně bys ale moh zkusit zvracet po jídle, je to lepší pro tvůj look...
Nejvíce odpovědí c: Jsi totální flop, zkus si najít přátele na internetu a přestat si číst slabikář.

And what's up with you?

fuckin freezin+komparz

2008-11-25T20:16:00.009+01:00

sníh? sníh? sníh je pro mě nová věc! v paříži totiž pořádný sníh nepadá, v zimě tam většinou prší...i když, předloni napadl asi centimetr jemného snížku - to bylo! francouzi nemají ponětí, co si s tímto nevídaným přírodním úkazem počít: tak například zledovatělý chodník před domem odklízeli stěrkou od auta.

ale zima je teda taky voser, popravdě řečeno, - 2 °C tady v praze, co to má jako bejt? kdybych chtěla žít v největší kose, odstěhuju se do ruska, nemyslíte?

(a co vy a sníh?)

p.s.: koukněte se na liliyných (himym) 50 důvodů, proč mají dva lidé sex: http://www.cbs.com/primetime/how_i_met_your_mother/community/50_reasons/index.php

Update: včera se točila znělka festivalu studentských filmů, mcm jsme šli jako komparz. když stojíte hodinu a půl venku, z čehož půl hodiny v šatech na ramínkách, silonkách a lodičkách, je vám teda kosa jak na titanicu (nebo spíš pod titanicem, nebo nad titanicem, každopádně mylsím tu scénu, kde si rose plave na dveřích a jack umírá) a už je vám všechno jedno. docela to pročistí hlavu, no...

je obama správná volba?

2008-11-05T23:39:00.002+01:00

zjistila jsem, že všichni lidé, které považuju za své přátelé, by volili panu obamu. protože je tmavé pleti. protože je mladý.

"hej, vyhrál obama!"
"hm, a víš co řikali? že prej budou muset přejmenovat bílej dům asi..."
"- jako na černej dům?"
"- jako na bílej baráck..."

i když nevšichni moji přátelé. taky už tu někdo prohlašoval, že s obamou budeme mít za chvíli teroristy tady na dvorku mezi slepicema.

kinotéka

2008-11-05T22:56:00.005+01:00

"...te quieroo, barcelonaaa..."

Tohle jsme si pobrukovaly celou cestu z kina. Perfektní soundtrack pro film odehrávající se ve španělsku, říkám si, pár poetických kytarových španělských rytmů a pár veselých chytlavých písniček přímo z barcelony.

Ale nový film woodyho allena called vicky cristina barcelona není jen o hudbě, to tedy rozhodně ne. Je zejména o tom španělsku, no. a o umění možná taky.

viz odkaz na imdb - zde.
Příběh je o dvou holkách, co si vyjedou na výlet, a jsou okouzleny charismatickým umělcem, díky kterému se jejich výlet celkem prodlouží a rozhodně se stane více zajímavým...

Už od začátku mi film přišel moc milý, navíc mám ráda španělsko (i přes známé historky typu "Joo, to v Barceloně..." mé babičky) a totálně jsem si film zamilovala, když na scénu přišla Penelope Cruz.
Ta hrála naprosto úžasně, role jí přesně padla, mluvila španělsky a byla moc krásná, jako vždycky. Prostě trefa.

Akorát jsem byla trochu vyděšená, poněvadž jedna hlavní postava, kterou hrála Scarlett Johanson, měla strašně podobný názor na život jako já. A její nejlepší kamarádka se jmenovala Vicky. To je podezřelé..

Já chci do španělska, do barcelony, do slunčíka, do teplíčka...a asi si dojdu udělat další kafe.

Paříž a nostalgie

2008-10-14T16:49:00.002+01:00

Poslední dobou se mi čím dál tím častěji stává, že když ucítím nějakou vůni, v hlavě se mi vybaví vzpomínka na něco, co bylo, nebo na někoho, s kým jsem byla a tak.
A tak se pořád vracím k tý Paříži a nějak se mi začalo tuhle večer stýskat, když jsem narazila na jednu neuvěřitelně pravdivou group na facebooku...

Jsi jistojistě pařížan pokud...
- Připadá ti normální platit 2000 € za byt 1 + 1.
- Si myslíš, že by se měli zvýšit daně důchodcům, co chodí nakupovat ve "špičce" (18h).
- Nezdravíš sousedy z domu ale v baru se klidně bavíš s naprosto cizíma lidma.
- Chytáš nejméně 50 wifi sítí ve svém bytě.
- Máš problémy se spaním, ale v tichu bys neusl vůbec.
- Troubíš i když je na křižovatce červená - pro všechny případy..
- Hezký den je den, kdy jsou na nebi ty velké šedé mraky hodně vysoko.
- Dokážeš se vyhýbat psím exkrementům na ulici aniž by ses musel dívat pod nohy.
- Znáš nazpaměť všech 300 stanic metra (teda alespoň to tvrdíš).
- Ani s Alzheimerem bys nedokázal zapomenout zvuk, co vydává tramvajenka Navigo (týýýt).
- Budou to už tak tři, čtyři roky, co jsi naposledy strávil páteční či sobotní večer doma.
- Máš vytvořený názor na snad všechny známé diskotéky a bary ve městě (a to jsi byl asi ve 20%).
- Víš, že je přeci jen rozdíl mezi Martini a skleničkou vermutu s ginem.
- Nepřipadá ti zvláštní, když někdo čůrá na ulici (stává se to...).
- Na motorce/v autě je normální, že půl kilometru ujedeš asi za čtvrt hodiny.
- Nakupování je sport, smysl života.
- Víš, že se káva nepije z hrnků, co jsou velký jak vana.
- Nesnášíš Paříž a pařížany.
- Miluješ Paříž a pařížany.
- Když se tě cizinec zeptá, odkud jsi, řekneš "Paříž" a ne "Francie."
- Byl bys schopný napsat oslavnou báseň na makaronky z Ladurée/ Pierre Hermé (cukrárna).
- Dost by tě překvapilo, kdyby se v obchodě zeptali, jestli bys chtěl poradit. To by se ale vlastně nikdy nestalo...
- Znáš kluka jehož sestry nejlepší kamarád má přítelkyni, jejíž bratr je ten pravej člověk, který tě někam dostane.
- "Putain" "bordel" a "merde" nebo nejlépe "putain de bordel de merde" nejsou sprostá slova - jak by mohla, když je používáš každý den.
- Samozřejmě, že znáš životní příběh bezdomovce na rohu/blízkého pekaře/prodavačky v obchodě/ asistentky v H&M na Rue de Rennes.
- Pokud jsi chodec, v životě nedáváš pozor, jestli je zelená. (byla vůbec někdy zelená, když jsi přecházel?)
- Přijde ti zvláštní, že na venkově není otevřená čínská restaurace ještě v jednu ráno.
- Když jdeš v noci domů, vždycky jdeš pěšky nebo jedeš na kole - v životě bys nejel nočním autobusem.
- Ne, pařížská předměstí nepatří k Paříži. Vlastně všechno, kam už ti neplatí tramvajenka na dvě zóny je venkov.
- Nejraději bys praštil do zad lidi stojící vlevo na eskalátorech v metru.
- Víš přesně, co dělají tvoji sousedi díky poměrně tenkým zdem.
- Jdeš alespoň jednou týdně do kina i když víš, že budeš zase platit 9 €.
- Nechápeš, co nosí lidé v batozích na záda.
- Dohromady znáš asi tři pařížské čtvrti a všechno ostatní je buď "daleko" nebo "nebezpečné."
- Nepřijde ti zvláštní, že se s tebou začnou lidé bavit v autobuse, na ulici, v parku.
- Máš na všechno názor. Pokud o něčem ještě nevíš, názor si na počkání za pár minut uděláš.
- Vlastně tě nic nepřekvapí; všechno už jsi prožil.

Paříž je příšerné město, ale člověk by tam stejně nejradši strávil celý život...

Víš co.

2008-09-13T11:06:00.004+01:00

"...no hej, poslyš. A tak jsem šel z práce, ne, asi v devět. A ne že bych byl unavenej, víš co, ale už se mi motaly trochu nohy, jak jsem tam byl celej den, víš co. A přede mnou ženská s takovejma velkejma botama, víš co, upe nejvíc divná, a já prostě jen 'no heeej....'"

A nejhorší na tom je, že tyhle podobný slovíčka používám taky. Víš co.

A na závěr vtípek :-)

Gymnázium Jana Keplera

2008-09-01T21:43:00.005+01:00

...kde lidé vypadají buď strašně chytře, nebo prostě strašně divně.
Zajímalo by mně, do jaké kategorie spadnu i já...

Update. Objevili se ideální spolužáci pro návštěvu čajovny :D

p.s.: "hej cože? to už máš ten blog jako dva roky, jo? jsi tam přidala příspěvků ais jako já za tejden ty vole..."

Tak trochu jiná 'kalba'

2008-05-18T18:32:00.004+01:00

Dnes něco z trochu jiného soudku. Nebo spíš vyššího…hm…levelu.

Včera jsem totiž byla na židovské oslavě jménem Bar Mitzvah – uvedení jedince do dospělosti, asi něco jako biřmování u křesťanů, která trvá víceméně celý den, dopoledne návštěva synagogy s celou rodinou, kde asi provedou nějaký rituál, odpoledne vám pak zřejmě všichni nosí nějaký peníze nebo dárky (ano, dary jsou NUTNÉ při této příležitosti) a večer je takový nějaký mejdan s přáteli. A já měla možnost jít na mejdan :D

Oslavenec byl Vladimir (taky nevím, odkud vzal to jméno), jehož rodiče dělají nevímco, ale každopádně je to chlapec, který nosí jen a pouze značkové oblečení, jeho byt má asi 250 m²a minulý rok nás všechny pozval do obřího bytu, který mu koupili rodiče jako dárek k osmnáctinám (které bude mít až za tři roky, ano).

*bar a rozkošný barman*

Místo oslavy byl bar Le 12, v nejfrekventovanější pařížské čtvrti, v úplném centru, no prostě, za rohem ode mě, pronajatý na celou noc rodiči oslavence. Byly to dohromady tři místnosti + šatna + krasné záchodky + taneční parket + naopak místa k sezení + 2 bary s pitím + množství stolků s jídlem.

Hlavní program večera bylo bavení se, nicméně v jednu chvíli začala asi třetina osazenstva tancovat na hudbu, která přišla mě a mým kamarádům dost zvláštní, přičemž si ještě zpívali (nebo spíš halekali) a tleskali a točili se. Prostě něco, co jsem viděla pouze v mém oblíbeném seriálu Weeds, když se strejda Andy dostane do jedné židovské komunity.:-)

*vladimir a jeho ohoz*

Někdy uprostřed mejdanu vstoupil do místnosti Vladimir, převlečený, bíle, ale rebelsky – kožená bundička a bílé sluneční brýle a všichni začali tleskat, fotit ho, a dospělí mu gratulovali. Asi mi zase něco uniklo :D

My jsme při té příležitosti dali Vladimírovi dárek (koupený celou třídou) – svetr značky Zadig & Voltaaire, úplně obyčejnej svetr, akorát stál přes 400 € :-P Vladimír to naštěstí ihned poznal, a byl z dárku fakt nadšenej.

Jídla bylo všude dost – akorát to byl dost zvláštní výběr, všechno takový zvláštní, barevný, člověk na pohled nikdy nepoznal zda je to slaný nebo sladký, a na chuť jen občas. :D K pití naštěsí mimo nějakou tekutinu co se podobala zvratkům dávali taky kolu. :-)

Všichni samozřejmě byli velice dobře oblečení, kluci v košilích a děvčata v šatech a podpatcích. Co dodat? Asi že něco takového jsem viděla v Česku jen na maturitních plesech…

*girls photo*

vickee in paris

2008-04-14T17:59:00.024+01:00

Stalo se. Viki vážně byla v Paříži :-)
Popravdě řečeno jsem se z téhle vyčerpávající návštěvy ještě pořádně nevzpamatovala, takže nemám chuť napsat nějakej dlouhej post, ale menší fotoreport bych vyplodit mohla..

Takže: za a) - stihly jsme vidět VŠECKO. no dobře, ne VŠECKO, ale všecko co jsme chtěly vidět: Ajfelovku, Notre Dame, Louvre, Monmartre... na to, že tu byla jen pět dní, jsme nachodily nějakých pár kilometrů a máme zdokumentováno, že všechny ty "pařížský klíšata" (ne klíšťata, ale množný číslo od cliché) jsme fakt navštívily. Proto jsem možná tak unavená...

Ve středu večer mi Viki přijela, to jsem šly na noční procházku k Notre Damu a doma jsme se podívaly na inspirativní film Moulin Rouge.

Druhý den jsem pro dobro lidstva nešla do školy a prošly jsme od Eiffelovky a Champ De Mars, přes Vítězný Oblouk a Champs Elysées až do turistické oblasti okolo náměstí Saint Michel. (prostě jsme se hodně prošly :D )

V pátek jsem šla do školy a Viki, samostatná, si vyšla k Ajfelovce a do čtvrti kolem. Vyfotila pár fotek (jako například toho havrana co se snaží dobít do odpadkového koše) a odpoledne, když jsme se sešly s mými spolužáky, se definitvně zamilovala do všech (až na pár výjimek) francouzských kluků :-))

Dále jsme viděly podzemí Louvru, rue Rivoli, radnici, Centre Georges Poumpidou (moderní barák jak z něho kouká potrubí...) a tak.

V sobotu Monmartre - takovýty pěkný uličky, jak se v nich prochází Audrey Tatou v Amélii z Monmartru, Sacré Coeur (ten opravdový, co nemá s feťáckým parkem v Praze co dělat :D) a Moulin Rouge (a tam se zase odehrává jiný film ... jak že se jmenuje?).

Pozdní odpoledne jsme strávily v Lucembourské zahradě, kde jsme pozorovaly francouze (hezký), starý lidi (milý), malý děti (roztomilý) a ty divný lidi (divný) - jako chlapeček, co za sebou táhl židli někam do neznáma.

V sobotu večer mejdan, kde se Viki ihned skamarádila :-)) a v neděli už jsme jen spaly a ještě jsme se běžely mrknout na Monu Lisu do Louvru.

No neměla bych navrhovat program pro cestovky?

všichni známe lol

2008-04-03T22:29:00.005+01:00

Aneb co člověk nenajde, když nemá co dělat, má všechny tři řady How I met Your Mother zkouklý třikrát a potuluje se po internetu:

LMAOROTFLBTCSTCNDBFOOTWI FOAGWLLBGWTHROOTSAIAKBAYB : Laughing my ass off rolling on the floor biting the carpet, scaring the cat, nearly dying by falling out of the window in front of a guy who looks like Bill Gates, who then horrified runs out on the street and is accidentally killed by a yellow bulldozer.

Application - example:
x: And than I found out it wasn't Jessica I kissed but my sister!
y: That's hilarious! LMAOROTFLBTCSTCNDBFOOTWI FOAGWLLBGWTHROOTSAIAKBAYB!!

A bude i hůř.

Surprise (ne surprájz, ale surpríz)

2008-03-16T16:22:00.001+01:00

Tak mám další kulturní zážitek. Po všech možných i nemožných narozeninových 'pártých,' při kterých jsem měla možnost vidět dceru Segolene Royale a pít pravé šampaňské nebo hrát Kenta (karetní hra) ve francouzštině a k tomu pít "rychlý špunty," jsem včera měla (opět) možnost vidět že Francouzi nejsou dokonalí: plánovaná byla totiž "surprise party."

Tohle ale musím trochu rozvést. Věc se má tak, že Francouzi se v této zábavě přímo vyžívají a skoro POKAŽDÉ, když má někdo narozeniny, připraví se mu nějaký večírek aniž by o tom věděl.
(já se samozřejmě nepočítám, se svým svátkem v polovině července a narozeninami v srpnu, kdy jsou všichni na prázdninách a nikoho ani nenapadne mě něčím přejvapit :D )

A zde nastává problém: vzhledem k tomu, že tyhle nevědomé akce připravujeme skoro každému a hlavně vzhledem k tomu že moje okolí je prostě hloupé a POKAŽDÉ se někomu povede se prořeknout před tou osobou, NIKDY to není vyloženě nečekané.

Ale včera teda bylo. Musím říct, že Caroline, když se vrátila po náročné zkoušce s kapelou v sobotu večer domů, bylo dost překvapená. Lekla se, odešla, a musela se vzpamatovat ve svém pokoji. (A typuji že i to tam po nás uklidit, když jsme odešli).

No a to je všechno, konec, tečka! Já jen že z toho plyne ponaučení - pokud chcete někomu připravit "surprise party," raději ať se před tou osobou prořeknete.

Stylové Soaré

2007-09-23T19:30:00.000+01:00

V pátek 21. září mně čekal další Pařížský koncert :-); s Jemmou jsme se chystaly na koncertík anglické skupiny Twisted Charm, kterou jsme už jednou sice viděly, ale rozhodně to nebyl zážitek jako ten páteční.

Událost se konala v klubíku jménem Le Klub (s K, fakt!), který otevíral v deset večer a byl přístupný až od osmnácti. My tam měly jít napřed a přišla by za námi Jemmina teta – ale pustí nás vůbec dovnitř?

S Jemmou jsme nedočkavé dorazily na místo už ve čtvrt na deset, projdeme několikrát ulicí, kde se „to“ má nacházet, - ale nikde nic. Až po deseti minutách jsme si všimly nápisu Le Klub nad pootevřenými, mrňavými, ale železnými vrátky, zpoza kterých se vanul fialový dým a před kterými seděl na stoličce hrozně hustej pankáč v dlouhým kabátě a kouřil. Brr, začaly jsme stresovat a ještě několikrát jsme obešly blok a nakonec se rozhodly že tam zkusíme jít.

Pankáč zmizel, ovšem kouzelná branka zůstala pootevřená, tak jsme vešly dovnitř. Hned za dveřmi bylo strmé schodiště vedoucí „někam dolů,“ odkud zvedl hlavu další dost podivnej týpek, který si nevšiml, že se celý třeseme, a v klídku nám oznámil, že máme přijít až v těch deset.

S Jemmou jsme se, totálně vydeptané, vydaly do Starbuck’s Cofee a daly si obě velké Frappucino. Za pět minut deset jsme se vrátily k těm slavným dvířkům, kde nyní stál tlustý, holohlavý bodyguard, jenž vypadal, že dneska zlikvidoval tak patnáct lidí. Dalších pět minut jsme přemýšlely, zda tam máme jít hned a mít ostudu, že jsme tam první, nebo počkat až bude fronta a mít ostudu, kdyby nás tam nepustili. Protože jsme obě optimistky, s možností, že by nás tadleta gorila zkopala do hranaté kuličky, jsme ani nepočítaly. Během našeho přemýšlení před brankou udělalo frontu asi sedm lidí, takže nám zbyla jen jedna možnost.

Klepaly jsme se za dvěma, asi dvacetiletýma, holkama - jedna měla zlaté kozačky až ke krku a druhá sytě růžovou mašli na hlavě – a za námi stál roztomilej černovlasej klučina, který měl pro změnu stříbrnou vestičku přes svojí fialovou mikinu. Došlo mi, že v téhle společnosti se se svým jasně zeleným svetříkem ztratím.

Okamžik pravdy přišel: Asi třicetiletý kluk mi v pohodě prodal lístek a holohlavá gorila mi popřála pěkný večer a dala mi nějaký leták. No jo, tři čtvrtiny článku zabraly zbytečné obavy, já vím. Nejsem moc dobrý spisovatel, ale co byste chtěli, když jsme obě tak nervní? :-)

Uvnitř Le Klubu to bylo mrňavouské, ale moc hezké. Kamené obězdění, pár stolečků, sloupů, jeden bar s barmanem vypadajícím jako Pavel Liška a ‚scéna.‘ S Jemmou jsme si rychle sedly ke stolečku a držely místo tetičce, přičemž nám hrála nějaká úplně debilní francouzská pop-rocková grupa; Twisted Charm začínali až v půl jedenácté.

V půl jedenácté jsme sešly k pódijku a v jedenáct (!) začali ti naši kucí hrát a zpívat - bylo to naprosto dokonalé! Všichni ti Francouzi, kteří měli svítivé mikinky nebo lesklé vestičky a Francouzky s tygřími kozačkami nebo obří motýly ve vlasech jejich písničky znali, zpívali je a patřičně se hýbali, takže jsem plula davem na všechny strany, ačkoliv já nepohnula ani prstem u nohy. :-) Pár Frantíků dokonce, pod návalem toho pseudopoga, spadlo na scénu, a chudák Nathan (zpěvák) musel do své choreografie zařadit i vyhýbání se svým fanouškům.

Kapela zahrála asi sedm písniček, rozloučili se, a spěchali na letadlo. My se vydaly k metru, kde jsme byly obeznámeny smutnou novinou, že zápas rugby Francie – Irsko vyhráli Francouzi. ^^
Asi ve čtvrt na jednu jsme dorazily domů, a já hned nechala Twisted Charm komentář na myspace, jak moc je milujeme, jak to bylo nádherný, a víte, co mi v sobotu odepsali?
„We love you too, Ania“ Jééééé :-)))

Univerzitím, univerzitíš, univerzitíme

2007-08-17T12:13:00.000+01:00

Internet is almighty, tudíž menší fotoreport vytvořit mohu (a to s fotkami z netu), přičemž 'pravé' fotky publikuji později. Sounds good.

Tak tedy, vesnice, ve které pobývám, je pár 'miles' od Cambridge, tzv. Univerzitního města Anglie. Co to znamená? Že už jsem pár takových univerzit (kolej včetně) viděla, a musím říct, že od českého školství a intrů se to celkem liší :-D

Předevčírem (tj. 15 srpna) jsme se s Martinem, strýčkem, anglickým gentlemanem a také náruživým ornitologem (Ornitolog je vědec zabývající se ornitologií, zoologickou vědou zkoumající život ptáků a jejich studie - pozn. moje) vydali do Cambridge vidět následující 'intra' ;)...

Pembroke College, (to nahoře) univerzitu různých lidí, co neznám, Martina a také Williama Turnera (On opravdu existoval! Nejen v Pirátech z Karibiku). :)

Peterhouse College, kde jsme se s Martinem asi tak dvacet minut dívali do větví stromu, kde byl údajně Králíček Obecný, teda 'it seemed to be.' A jelikož si Martin nebyl jistý, úplně vážně se pak ptal nějakého Security Guarda - ''Promiňte, ale ve větvích toho stromu tamhle v zahradě, je to Králíček Obecný?'' A Security Guard suše odpověděl, že pokud není pták větší než jeho hlava, tak ho nevidí.

Downing College, kde se motalo tolik japonců, že jsme poměrně brzy odešli, abychom jednoho nezašlápli.

Včera, tj. (16 srna), to bylo v turističtější části Cambridge, a to...

Trinity College, tam chodil prince William, a taky ten dvůr přebíhali v Chariots of Fire. :)

A King's College.

Taky už jsem měla možnost projeti se s Martinem na kole v okolí Waterbeach (té 'vesnice' :), což je docela vtipné, nebot' Martin zásadně (a schválně!) vybírá slepé silnice, takže vždycky jedeme, jedeme, jedeme, a to potom to otočíme a jedeme zpátky :-D Ale krajinka je mooc pěkná, to se musí nechat.

Na závěr obrázek cesty, po níž jsme kolem řeky jeli včera. No nestojí to za dvojí projetí přičemž cestou zpátky jde vítr proti vám a vlasy máte v puse? ^^

Cup of ENGLISH tea, darling?

2007-08-11T18:19:00.000+01:00

Jsem v Anglii! Vážnĕ jo!

I arrived předevčírem s vlakem Eurostar™ . (tak takhle nĕjak, pro představu, mluví anglicky francouzi - což je důvod, proč jsem chtĕla do Anglie procvičovat :)

Jízda byla velmi pohodlná, dokonce i s bufetním vagónem (ne, to není diskriminace bezdomovců, to je luxus ve formĕ vagónu plného jídla :), jen vedle mĕ nesedĕl žádnej anglickej gentleman, ale ošklivá intelektuální anglická podnikatelka, která ihned vytáhla nejmenší a nejdražší iPod na svĕtĕ a notebook a začla cosi provádĕt v Excelu (známe, když chci vypadat jako ošklivá intelektuální anglická podnikatelka, taky otevřu Excel), tak mi zbylo tak akorát spát a tiše žárlit.

Probuzení bylo příjemné; za oknem anglický venkov (před oknem pořád ta samá ženská) a Waterloo international jen pár minut cesty. Dorazila jsem!

Díky svému bratranci jsem se bez úhony dostala na Kings Cross, odkud mi jel další vlak, a kde jsem vidĕla nástupištĕ 9 a 3/4! :)

Ovšem nežli jsem se stačila vyjádřit, 'how cute it is,' prohlásil Mathew (již zmínĕný příbuzný): ''It's a stupid turistic attraction...'' Eheh.., of course it is.
Dále jsem jela do Waterbeach, vesničky, kde mi bydlí sestřenka, a zde zatím končí our story, nebot' mám fot'ák, ale nemám kabel, takže fotky a s nimi spojené vtipné průpovídky bohužel až z Paříže. :(

Opĕt článek o ničem, ale cítila jsem potřebu nĕco přidat :-D
Tak já si jdu dát další cup of real tea...

Máj Kemikl Roumence (po fr: Ma Šimikl Romans)

2007-04-05T21:30:00.000+01:00

Mám tu zrovna půl desátý, což je doba, kdy jsem včera večer už dlouhou dobu hopkala a křičela na koncertě poměrně nové skupiny My Chemical Romance (ano, vím že už vydali nějakých pár cdček ale pořád je to dost nové). Koncert začínal v 19:30.

Z domu jsme (já a Jemma, jedna z mých nejlepších kámošek) vyšly poměrně pozdě, asi kolem půl sedmý. Hned nás v metru chytili zdejší revizoři (ještě větší ucha než ty u nás) takže jsme si cestu prodloužily o deset minut tlachání s těmito gentlemany, kteří nás pak samozřejmě pustili, s populárním "ale příště si lístek kupte."

Přijely jsme cca v sedm na Monmartre, vystály jsme si dlouhou frontu (nemůžu neupozornit na to, že před náma i za náma bylo celkově asi osm "emoboys a emogirls" kteří měli, nápaditě, všichni tu samou mikinu - takže ve frontě jsme se celkem bavily ^^) a vtrhly jsme se dovnitř. Jemmě hned po vstupu zabavili foťák, takže jsme se do haly přesunuly lehce rozladěně.

*zabavení, nezabavení, fotky stejně byly*

Koncertní place bylo mrňavoušké, poloprázdné (zatím). Mrkly jsme se k tričkům a co nevidíme - předskokani jsou Funeral For a Friend! Takže jsem začly hrozně ječet až se na nás lidi dívaly strašně pohoršeně, že se těšíme víc na Funerals než na MCR. Popravdě řečeno, ehm...snědly jsme si sendviče ^^, poslechli si pár předkskoaních písniček a poté jsme se procpaly asi doprostřed publika.

Před náma byla nějaká holka s tričkem "Leeds Festival" které jsme se marně snažily vysvětlit, že Jemma taky byla na Leeds minulý rok. Ona totiž tahle holka byla mírně ukecaná a ještě mluvila anglicky s dost prazvláštním přízvukem. Takže jsme se přesunuly ještě blíž k pódiu a doufaly, že už jí nepotkáme.

Asi ve třičtvrtě na devět se rozezněl super rif songu "DEAD" a všichni začli ječet, stylově mávat zdviženým ukazováčkem a malíčkem a skákat. Se Jemmou jsme samozřejmě dělaly to samé .

Odzpívali pár písniček (naštěstí jsem si den před tím poslechla album dvakrát za sebou, takže jsem celkem znala slova) a pak začaly s nějakou starou, kterou jsem samozřejmě jako totální nefanda MCR neznala, tak jsem jen řvala a lidé kolem na mě, zpívajíc, koukali pohledem "co je to za blbku co nezná tuto úžasnou písničku."

Příští song už jsem opět znala a dál jsme s Jemmou ječeli, přičemž jsme pobavily spoustu lidí když jsme, v tichém "I don't love you..like I loved you yesterday" zařvaly nahlas "Fall Out Boooooy!" (ne, nemám tu skupinu ráda, ale udělala jsem Jemmě radost).

Dejme tomu v druhé polovině koncertu se začlo "pogovat," Jemma několikrát utrpěla do břicha ránu loktem takže se velice rázně rozhodla že do příštího pogování jdeme taky: bylo to celkem sranda až na to, že jsme bohužel pogovaly na písničku co jsem znala, tudíž jsem jí zpívala, a když kolem mě prolítla něčí ruka, měla jsem právě otevřenou pusu. Ten někdo mě trochu bacil do brady, já si zkousla spodní ret a chvilku krvácela z drštičky. Nic vážného, ale ukázalo se že jsou francouzii občas fakt milý, nějaká neznámá holčina mi začala na pusu lít vodu aby jsem se líp uzdravila :-)

Jemma byla strašná roztomilá mimochodem, jako správná (ale už bývalá! :-) 'emanka' má totiž takovou tu strašně rovnou patku a z důvodu velkého horka a tím pádem i vlhka, jí tato stylová půl ofinka hrozně zkudrnatěla a vypadala jako hrozný pako ^^

Nu, koncert byl super, ten....Gerard? (je to jméno toho zpěváka?) byl hrozně hezkej a při zpívání dělal různý ksichty takže by se dal nazvat i vtipným. Skončili asi v deset, s Jemmou jsme se šly napít a potkaly jsme pár lidí ze školy, kteří mně znali ale já je ne, a šly jsme si vystát přidebilněnou frontu na foťáky, které nám zpočátku zatrhli.

Domů jsme dorazily asi v půl jedenáctý, pustíme si před spaním televizi, a co myslíte? My Chemical Romance. Ale úplně mrňavý a ještě ke všemu v bedně. Koncert byl o dost lepší. :-)

(celkové zhodnocení koncertu -> tučně označená slova)

Ušatý prOblém

2007-02-04T20:38:00.000+01:00

Všichni znáte Francii, ne? A Paříž...město módy, vína, pekařů s bagetami, sýrů...sýrů - a myší! Nikdy v životě jsem si zrovna tyhle hlodavce s Paříží nespojovala - ale jak se zdá, nejméně každému druhému francouzovi tu v bytě nějaký Jerry pobíhá.

Začala to celkem nevinně, tatínek nám jednou onzámil že včerejší noc, tak ve čtyři ráno, viděl myš. Vzhledem k tomu, že v ty čtyři ráno už mohl mít v hlavě pár litrů vína, jsme se tomu s mamkou spíš zasmály, a nevěnovaly jsme tomu pozornost. Situace se opakovala a my si mohly z Mariana dělat srandu, že je alkoholik.
Jenže za několik týdnů poté mohla maminka přísahat, že myš viděla taky - říkám si, sakra, měla bych jim nějak nenápadně omezit nákup lahvinek, ne?

Jenže dnes, dejme tomu tři měsíce poté, už na nic takového nemyslím, je to pravda, myši nám tu běhají, jakoby se nechumelilo! A ne jedna, je jich o dost víc. "Naneštěstí" jsme klidná rodina, nekřičíme, ani po nich neházíme věci, jako to dělají sousedé, takže myši k nám chodí o to raději a chovají se o to klidněji.

A teď ten můj zážitek. Sedím si v klídku před počítačem, jím jogurt a civím do monitoru, když tu periferním viděním zahlédnu nějaký pohyb na ZÁCLONĚ. Otočím se a málem vykřiknu, protože na látce visí něco odporného, asi čtyři centimetry dlouhého a šedivého - napadlo mě, že by to mohl být nějaký škvor nebo tak něco, tak jsem se hrozně zděsila. Ale ne, ne, byla to normální (i když, zas tak normální asi ne, když leze po záclonách) roztomilá mrňavá ušatá myšička.
A já, akční Anča, jsem okamžitě vyběhla přes celý byt pro foťák - a ona nikde. Naštěstí jen mezitím vylezla nahoru na ten rantl co záclony drží.

Musím uznat, že to byla velmi fotogenická myšinka.

*umělecké foto*

(EDIT: dnes táta vysázel všude po bytě jed a pastičky)

Ansilde a vitamíny

2007-02-04T12:21:00.000+01:00

Po dlouhé době zas jedna vtipná (alespoň mě se zdá být) historka.

Jistě už všichni známe Ansilde - ano, to je ta kamarádka u který jsem byla "na chatě." (viz here)
Její prázdninové panství je sice super, moc se mi líbilo, jenže bohužel nejsem takový šílenec do koní jako je Ansilde; čímžpádem mě ježdění na koních deset hodin denně vážně neláká. Proto s Ansilde raději chodím o víkendu někam nakupovat, zatímco ona si zve na chatu někoho jiného.
Jednou takovou návětvou je Mathilde, docela fajn holka od nás ze školy. Mathilde má, stejně jako Ansilde, polepený pokoj plakáty s koňmi, polovinu jejího hardisku zabírají fotky koní a dvě třetiny šatníku jsou trička s koněm.

No a tyhle dvě se vydaly před dvěma týdny na Ansildin statek. Ansilde, starající se o koně už nějakou dobu, má takový zvyk, že pokaždé, co koupí koňům krabičku nových vitamínku (takové malé zelené čtverečky co koni dodají spoustu energie), jeden z nich ochutná. Znáte to, někteří psí šílenci to mají stejně s konzervami pro psi. Shodou náhod má Mathilde stejný zvyk - takže při cestě autem každá z nich ochutnala jednu kostku vitamínu.
Jenže to bylo taak dobré! Chutnalo to po jablcích, prostě si nemohly nedat každá ještě jednu. No a v průběhu cesty, která trvá cca 4 hodiny, bez jídla a bez pití, dál obě pojídaly tyto lahodné koňské kostky. Když už v sobě obě měly čtyři, Ansilde-šikulku napadlo podívat se na zadní obal, jestli je to vůbec poživatelné . . a co se nedočetla. VÝROBEK STRIKTNĚ NEPOŽIVATELNÝ LIDMI (a sakra) a MAXIMÁLNÍ DENNÍ DÁVKA PRO KONĚ - 2 KOSTKY. (a doháje).
Vzhledem k tomu, že kůň má nějakých 500 kilo, holky se začaly strachovat, jestli jim po téhle svačině bude dobře...

Samozřejmě že celé dopoledne běhaly po zdech a neuvěřitelně se smály, až chtěl tatínek Ansilde zavolat na detox; zatímco koně byli nesmírně unavení, Ansilde s Mathilde se navzájem vozily na zádech úplně bez problému. Jo, jo, vitamíny zabraly.
Ovšem kolem jedenácté v noci jde Mathilde na záchod, ani si nerozstvítí - a najednou kouká, ž v míse prostě něco svítí. Strašně se vyděsí, rozsvítí, a co myslíte - Mathilde se do toho záchodu vyčůrala FLUORESCENČNÍ ZELENOU barvou! Okamžitě běžela za Ansilde, která akci zopakovala a měla stejný problém.
Takhle běhaly každou hodinu v noci na záchod a místo "Jdu na WC" říkaly "Jdu se podívat." Naštěstí tyhle příznaky mutace v mimozemšťana zmizely někdy kolem páté hodiny ranní a holky se odpřísáhly, že už si v životě žádný vitamín nikdy nevezmou.

LeS bOurgEs

2006-11-12T01:40:00.000+01:00

Pátek. Cesta domů. Cesta – metrem. Sedla jsem si na takovýto sklápěcí sedátko (musí se rozložit předtím než si člověk sedne – a když se zvedne, zase se složí) V metru nám Madina vyprávěla, jak šla s jednou „bourge“ do školy.

No a o čem mluvím? <bourgeois> znamená buržoazie. Jenže teď už je to používaný přeneseně, tady se tak nazývají lidi, co se oblíkají podle poslední módy: úzký džíny „mrkváče,“ conversky, velký korále a nějakou obří kabelku – což já se svýma zvonáčema, normálním batůžkem a s něčím hrozně drsným na krku nijak neprožívám – můžeš je nazvat snobama, nebo módníma ikonama, co chceš…zpravidla je v obecném podvědomí, že si „bourge“ o sobě myslej (většinou jsou to jen holky, ale kluci taky existujou) že jsou lepší než ostatní, a někdy jsou dost hloupý.
U nás ve škole jsou to osmačky, který propadly, je jich asi pět a baví se jen spolu. Ani jedna nejsou nijak hezká a kluci se s nimi baví jen výhradně... Takovejma klukama je třeba Charles, jeden co nosí pásek od Dolce a Gabany a tričko s velkým nápisem Versace.

*holky na <techno parade> (fujky)*

No a Madina s jednou holkou z té party dneska šla do školy. A teď jak probíhal jejich rozhovor:

[kurzíva je to, co se dělo ve středu ráno, normálně je psaný to, co dělala Madina když nám to vyprávěla :P]
- (holka) Ahoj! Znáš mě?
- (madina) (tváří se dost zmateně a s pozevdnutým obočím odpovídá…) Ne…ale tak vypadá to že máme společnou cestu do školy…
- (zasměje se) (takovej ten nablbnutej debilní hihňavej) tak to jo. Jé, ty máš hezký boty. Já bych se teda ale bála nosit podpatky!
- No..a proč jako?
- No já ti ani nevím! (hihihi) Já nosím spíš Converse Star® (tady Ansilde zvedla svoje skejťácký boty do vzduchu a na tkaničkách je roztočila jako laso – totální výtlem)
- Aha…
- Teda dneska mám balerínky, víš, oni jsou hezký, stály jen 150 euro, tak je nosím. Ale víš…tobě se líbí?
- Jo…no…jsou hezký (pozvrací se)
- Aha. No, já se v nich cítím nejistá. Ony totiž nepředstavují můj životní profila to je špatně! (tady se začla hrozně smát nějaká ženská za náma co nás poslouchala s nápisem na tričku „I AM FAT. AND WHAT?“ a my pak taky....)

No a jak jsme se tak smály, já upadla na zem, šíleně se chechtala a zvedla jsem se, že si sednu, a upadla jsem na PRDEL poněvadž se mi mezitím sklopilo to sedátko :-D A celý metro se strašně smálo a všichni se hrozně smáli a bylo to celkem milý :-))

*a mrkváče zespoda*

Zlobidlo anebo chudinka?

2006-11-12T01:12:00.000+01:00

Ta španělština :-)

Známe všichni mojí učitelku? No, řekněme, že je to jedna z těch ošklivejch tlustejch zakomplexovanejch (s dovolením) kravek který si na začátku roku vyberou chudáky, an který si prostě zasednou. Myslím, že jsem dobrá oběť :-(

Minulé pondělí jsem seděla na Španělštinu úplně vzadu (jako vždy) a úplně sama (ach ta profesorka). Celá ta samota vznikla nějak takhle: Sedla jsem si s Joséphine (neboť s Ansilde nemůžu sedět, poněvadž jsem prý strašná "kecka") a ani jedna jsme necekly ani trošku. Učitelka se na nás ale jen podívala a prý „No to ne teda! Ania už zase vypráví něco svojí spolusedící! Rozsaďte se!“ a Joséphine: „Ale Ania nic neřikala!“ a učitelka: „Takže jsi to ty kdo povídá?! Tak to mi ihned dej žákovskou!“ a já chtěla protestovat načež Joséphine řekla, ať radši mlčím, že to nemá cenu. Chudák, dostala poznámku a obě dvě jsme seděly samy.

Psali jsme písemku, a seděla jsem sama…vedle mě si sedl pozdě příchozí Paul - Paul, nováček, přišel na školu neboť z té minulé byl vyhozen... pěknej mafián :-) Bydlí v okolí Paříže v jedný z těch vražednejch čtvrtí a za svůj první školní týden má už osm poznámek, takže, potěškotě.
No prostě, vedle mě si sedl Paul a já čekala, kdy učitelka vystartuje že MY DVA vedle sebe už tuplem sedět nemůžeme, ale ona byla spokojená. Asi nás oba hází do jednoho pytle..hm, tak díky. No, navzájem jsme si radili a opisovali bylo to celkem v pohodě. :-D No a já pak někam nakreslila satanistickou hvězdu a on „Ty jsi žid?“ a já „Ne, ne, židovská hvězda je šesticípá…“ a on „Ba jo, máš pravdu. Hele, víš co se mi stalo? Já když byl v šestý třídě, tak jsem si na penál nakreslil tu židovskou hvězdu – ale nevěděl jsem že je židovská! Ona to totiž byla moje hvězda, poněvadž jsem jí jednou viděl v televizi a uměl jsem to nakreslit, říkal jsem, že jsem jí vymyslel sám. No a když tu mojí hvězdu viděla učitelka, řekla, že se jí nelíbí náboženský znaky ve škole a vysvětlila mi, že to vlastně vůbec není moje hvězda, ale nějakýho Davida. Byl jsem z toho smutnej.“ Tak jsem soucitně přikyvovala a říkala si, že asi nebude zas takovej mafián.

Zvláštní, co? :-) ...ale roztomilý.

Francouzská chatička/The Ansilde Horor

2006-09-25T18:18:00.000+01:00

Tak jsem strávila další víkend u kamarádky na chatě. Asi si říkáte, že to není nic zvláštního - já si to taky říkala, když mě ke mně na ten svůj venkov zvala, jenže po příjezdu jsem byla prostě totálně vedle. Chatička není tak úplně chatička jako spíš...no...panství? :-)

Abych vše uvedla na pravou míru. Ansilde Chanteau, jedna z mých francouzských spolužaček, bydlící v ještě menším pařížském bytečku než máme my, mě a pár kamarádek před nedávnem pozvala na víkend k sobě na "venkov" (přesné znění: "La maison de la campagne" aneb "Dům na venkově.") Jako správný čech jsem si hned představila onen domek, kam jezdí každý víkend, jako chajdu s malou zaharádkou. Nabídku jsem přijela a v pátek večer jsem vyjeli, já, kámošky, Ansilde a její tatínek spisovatel "na samotu u lesa" :-)
První pochybnosti se mně jaly při cestě tam v autě, když Ansilde prohlásila, že bychom se u ní mohly svést na koni.
"Na koni...?"
"Nó, takovej můj koník..."
Mé myšlenky: "Aha, asi si někde půjčuje koníka."
"No jasně :-) A odkud je?"
"On vteda není můj, dostala ho ségra, ale ona už dlouho nejezdí, takže na něm cvičím spíš já."
"Takže...je váš?"
"No jasně. My máme vlastně dva koně, Jestiannu, to je velká kobyla, a Prince, ten je menší a na něm můžeme jezdit."
"A tohle všechno máte u sebe na chatě?"
"Jo, jo, my tam máme výběh."
Mé myšlenky: No to je divný. Ale tak asi mají chajdu a místo zahrádky výběh pro koně."

Jenže pochybnosti pokračovaly, když se Ansilde rozhodovala, v jakém pokoji budeme bydlet. Že prý asi na půdě, v tom čtvrtém. V tuto chvíli už jsem byla vážně mimo.

No ale největší šok mnou projel ve chvíli, kdy jsme dojeli. Stála jsem před domem, domem, domem...prostě...domem!

*dům, dům, dům, focený za světla - a věřte mi, že za tmy je to jak strašidelný dům*

Tak takhle to tedy je. Asi jsem se přeci jen měla podívat do slovníku, abych předem věděla, že Ansilde mluvila o statku.

*kůň stuff*

*Samara na statku*

Po příchodu do domu mi zrak padl ihned na koňšké zátiší. V předsíni zapózovala Clair, která svým pohledem dodala domu první strašidelný ráz.
Clair se mimochodem hlásila o pózu i na další fotku, jenže kdyby fakt seděla na té fotce na té dětské židličce, asi už bych se potentila strachy jen při prohlížení fotek. Přemýšlím, jestli se v tomhle domě nikdy netočil nějaký horor.,

*děsivé zrcadlo a židlička pro hororové děcko*

Přichází na řadu corridor v posledním patře (z prvních dvou radši žádné fotky, co kdyby na mě odněkud vykoukl Freddy, že). Jak je vidět, na zdech samé pozitivní obrázky (na focení toho parte na konci chodby už jsem vážně neměla žaludek), a tam, kde je místo se nachází spisy o detailech smrti zemřelých v tomto domě. Ne, dělám si srandu, nevím, co je v těch svazcích, protože jsem se bála je otevřít. A na zemi je truhla mrtvého muže.

*umění na zdech*

*umění na zemi*

Fajn, večer jsem byla vyděšená dost, takže když mi Ansilde představila tu příšernou koupelnu (fotku nemám, nějaký zhoubný duch mi ji z foťáku vymazal), odmítla jsem se umýt. Mrňavá, šeráá místnost, které vévodí obrovské rámované zrcadlo a u zdi lze nalézt vanu na zlatých nožičkách s drápy do které napouštíme vodu zlatým kohoutkem. Myslela jsem že upadnu, ještě že ve vaně nebyla Michelle Pfeiffer.
Ten večer jsem si radši vlezla rychle do postele v našem pokoji (ten nejmíň strašidelný. Přesto jsem stačila zargistrovat panenku Chucky na krbové římse) a spát. Mé myšlenky se naštěstí nemotaly po hororech ale koncetrovaly se jen na obřího pavouka houpajícího se nad postelí, ve které spala Ansilde.

Po prožití noci s nabroušenou břitvou jsme se druhý den ráno vydaly na procházku po pozemcích statku. Nejdřív nám byly představeny všechny chatičky - garáž, bývalé divadlo (s hafem figurín - zmínila jsem se, že tatínek Ansilde žil dlouho ve městečku Ambrose?), a malý domek maminky Ansilde, kde je spousta obrazů, které paní Chanteová namalovala. Taky spousta štětečků, tam se mi líbilo :-)
Pokračovaly jsme průchodem k rybníku. Cesta stromovou álejí byla taky celkem hrůzostrašná...

*lemováno enty*

...a když jsme konečně prošly, objevily jsme se u malého rybníčku s rybkami a světélkujícími...rejnoky? Myslím. Ne, žertuji, byly tam jen ryby. :-)
Cesta vedla kolem koňského výběhu (no jo, koně fakt jsou a jsou mco pěkní :-) k velkému rybníku, kde se dalo koupat. Prakticky celou sobotu jsme strávily u vody.

*koníček*

*rybníček*

Večeři podávala babička Ansilde (která naštěstí chodí a v jejím domku není žádné japonské mrně), a bylo to moc dobrý. Po večeři jsme se ještě všechny projely okolím na kole (a já zjistila, že to furt umím :-)

V neděli jsem si zahrály pingpong - v garáži se totiž dá celkem šikovně rozložit pingpongový stůl, a po obědě nás jednu po druhé Ansilde provázela na koni. Tak mě napadá, je něco, co by se na Ansildině chatě dělat nedalo? :-) Tenhle víkend byl vážně super.

Tak a teď ještě menší reklamu na konec - všechny filmy, na které jsem v článku nařážela:

osvícení, kruh, noční můra v elm street, piráti z karibiku 2, pod povrchem, panenka chucky,
noc s nabroušenou břitvou, dům voskových figurín, invaze, nenávist

Pochopili jste všechno, nebo máte nějaké kulturní neznalosti? :-)

Čajovny

2006-09-16T19:41:00.000+01:00

Jistě jste si všimli, že v těhle místech, zapuchlých vonnými tyčinkami, místech, kde se schází jen elfové (jak říká jeden můj kamarád - asi tím myslí milý a pohodový lidi, co se třeba oblíkaj v ethno stylu a baví se někdy o strašnějech volovinách...no, dobře, prostě tím nazývá mě a všechny moje kamarády :-D), trávím hodně času. - každopádně si toho všimla alespoň moje půlka rodinky v česku, poněvadž když přes den zmizím, znamená to, že jdu do nějaké čajovny :-)

*somethin called salep vypadající nebezpečně*

Mým nejoblíbenějším 'drinkem' je SALEP (sahlep, sahlap, myslím že probíhá tajná čajírenská soutěž o největší zkomolení toho názvu) - tradiční nápoj, mám pocit, že vznikl v Sýrii nebo v něčem podobném, jehož ingredience jsou trochu zastrašující: škrobovitý kořen vstavače, mléko, voda, skořice, hřebíče, zázvor, cukr a jiný serepetičky na ochucení a kořen z určitého druhu orchideje. Bojíte se? Není proč. Chutná to jako trochu řidčí krupicová kaše.

*somethin called salep vypadající bezpečně*

Můj nejoblíbenější čaj, který můžu pít jakkoliv dlouho (pakliže v čajovně fungují záchodky), je TOUAREG. Ne, v ingrediencích není kapota volkswagenu :-))). Je to normální slazený čínský zelený čaj jménem gunpowder a marocká máta. Dosud chutnal úplně všem, komu jsem ho nabídla :P Poprvé jsem ho pila s Vickee a s Pavlíkem ^^ v Dobré čajovně v Českém Krumlově. :-).

*touareg na sucho*

A kam chodím?

Tak předně musím dát reklamu Čajovně u dvou šálků, kam chodím hrozně často ráda. Ceny nejsou nijak zvlášť nízké, ale celkem standartní. Je na Míráku a její logo je spojené ještě se dvěma dalšími čajovnami, a to v Holešovicích: U kostela a Pod stříškou. A další jedna čajírna, co se nachází ve stejném cenovém levelu - a za Staromákem, je Siva. Podrobnosti o všech čtyřech lze nalézt zde.
Obsluha? Fajna. V Sivě se navíc nachází jedna taková milá mladá slečna, která sbírá lístky na tramvaj, takže když jich nasbíráte pět, nemusíte si sundavat boty :-D
Jen pozor - ani v Sivě, ani u Dvou šálků nepřidávají do vodnice uhlíky, takže chcete-li si dát ještě jednu šíšu, musíte zaplatit celou cenu a počkat si na další zařízení (:D).

Na Smíchově,(aneb kam chodit, když to mám za rohem), jsou hned dvě čajovny. Jedna je... ...řekněme, že to, co jsem právě zamlčela, se dá nazývat antireklamou :-))) Jmenuje se u Měsíční kočky a najdete ji v Zubatého ulici. Provozuje ji nějaká Cingrošová, ale se mnou to nemá nic společnýho. :-)
A ta druhá, U Bílého Jeřába, je nová (už asi tři roky...sakra, to to letí) a je luxusní. Všechno je strašně v pohodě a čaje mají asi nejlepší, co jsem měla. Pro kuřáky mám ale špatnou zprávu: šíšu nemají.

Dvě oblíbené čajovny mám taky na Hradčanský. Jedna se jmenuje Mystická, kam jsem chodil a úplně hrozně často, než ji na prázdniny zavřeli, jen je problém, že už nedělají výjimečně dobré olivové toustíky :-)
Další čajovna, celkem levná, (tedy, to říká vickee - ale platila i za mně, tak má asi pravdu :-)), je čajovna jménem Dejvická. Obsluhu znám všechnu a všichni jsou milí a u pokladny je mistička s kartičkami, kde si můžete vylosovat něco o vás. Dvakrát jsem si vylosovala "krása," tak proč tuhle čajovnu nemít ráda :-)
Vyloženě "kobky" jsou vzadu dvě: Jedna nekuřácká, temná a fakt luxusní, a jedna kuřácká, kde je světla úplně všude díky velikému oknu. Vlastně to není kobka jako spíš pokoj :-))

*reklama, logo a obrázek v jednom (aneb po kliknutí se dostanete na homepage)*

No a poslední čajovna, o které je nutno se zmínit (ale zbývá jich ještě hafo :), je Růžová čajovna. Nemají šíšu -> pro některé bohužel (ach ti závisláci :P), pro některé bohudík (nezahulíno, nezakouříno), nemají kobky (uuuuj, tak to už spíš pro všechny bohužel), ale ceny mají totálně nízké a navíc ve mně to místo vyvolává nostalgii (nesmějte se :-D). Naposledy jsem tam byla s Leničkou zlatíčkem, a vzpomínaly jsme na zpívání v Rolničce, jejíž zkušebna bývala jen za rohem od Růžové. :-))

*další multifunkční obrázek loga*

Tak, to je snad všechno. Máte něco oblíbeného? Klidně hoďte do komentů.

Vešky všecky všemi vešmi...serou.

2006-09-16T18:59:00.000+01:00

Tak, a už toho mám plný zuby. (nebo spíš hlavu? -.-)

Jak si tu tak sedím, šíleně mě pálí hlava a tak trochu se dusím poněvadž se po celém bytě line to vzácné aroma které zná snad každý člověk s dlouhými vlasy, říkám si, jestli je lepší mít navždy přezdívku "Smradlavá hlava" nebo "Vešatá hlava."

V poslední době mě svědila (nejprve lehce a potom...no, těžce) hlavička. Nejprve jsem se mylně domnívala, že je to z toho vedra. Pak jsem si zoufale namlouvala, že i lupy někdy svědí. Ale ten den musel přijít. Soudný den.. ...aspoň pro ta malá roztomilá zvířátka.

*široký sortiment*

Dnes odpoledne jsem otevřela skříňku, kam nikdo nechodí (nebo spíš všichni tají, že jí jednou za čas naše rodina otevře), kde se nachází široký sortiment antivších přípravků. Nasříkala jsem si na vlasy podezřele vypadající tekutinu (ale na obale byla usmívající se veška, žádná hnusná velká veš - takže volba byla jasná) a když jsem se začla dusit, otevřela jsem okno, aby se dusili i jiní. Po dvaceti minutách, kdy už mě hlava pálila jak čert jsem si to svinstvo vymyla a s nadšením zjistila, že to všechno pochcípalo (a to co se hejbalo jistě vši nebyly... - ne, dělám si srandu :-).
Jen mě stále, tři hodiny po procesu, hlava pořád pálí. Asi si ta žíravina spletla mojí kůži na hlavě s brouky.

No jo, brouci jsou pryč.. ...už se těším na ty další tři týdny, kdy si budu každý den marně mýt hlavu něčím voňavým, aby ten puch zmizel, a přesvědčovat každého, kdo se zhnuseně vzdaluje, že v té hlavě už fakt nic nemám. Nu což, asi lepší smradlavá hlava, než vešatá.

Narozky ^^

2006-08-30T11:55:00.000+01:00

A je to tu. 30. srpen. Moje narozeniny :-)

Dnes ráno jsem se vzbudila tak trochu nechtěně, tím, že nějaká slečna dole na dvoře (nechci si to přiznat, ale znělo trošku jako moje maminka ^^) řekla celkem nahlas: "No to je ale dost dobrý, tohle."
Bohužel, v našem domě je všechno slyšet. Když si já pouštím ve třetím patře Nirvanu, slyším, jak si někdo v přízemí v druhém baráku do toho pobrukuje "Hír wí ár nau, entrtejn as.." Takže mě ta dnešní nadšená věta zcela probudila.
Chvíli jsem se válela v posteli, snažila se ještě usnout, a v 10:22 už jsem si prostě přiznala, že ze sebe žádný další spánek "nevymáčknu," tak jsem vstala. Bloumala jsem po bytě, přičemž asi po deseti minutách už jsem to nevydržela a mrkla se do obývacího pokoje kam se většinou dávají dárky :-))

První přišel na řadu epesně zabalený balíček z 'Body Shopu,' který obsahoval deodorant a voňavku. :P Super, takže teď mám od stejné značky voňavky, deodorant, sprchový gel a krém (předposlední položku jsem dostala asi před půl rokem a tu poslední před rokem. Dočkala jsem času, jako husa klasu, a teď můžu mít zabranou celou poličku v koupelně :), to bylo od máti, od které jsem dostala ještě "Sudoku 3D" - vypadá to jako Rubikova kostka, ale těmi čudlíčky se otáčí tak, aby platil "zákon" hry Sudoku :P To bude síla. (mimochodem už se mi podařilo posunout některé části té kostky tak, že to snad nikdy nevrátím ani do původního stavu).

Ségra mi dala pár fakt příjemných věcí, a pak jeden veliký dáreček, o kterém v přáníčku napsala, že je to dárek-nedárek, poněvadž ho dostala ona sama a chce se podělit. Copak to bude?
Strhala jsem oranžový papír a zjistila jsem, že tohle je vážně fórní ^^ Sestra pracuje u Novy, takže mám tři trička Ulice, jedno s velkým nápisem NOVA, podložku pod myš se spoustou lidí, které neznám a pod nimi "Redakce," a myš (k počítači) ve které plave tabletka se stejným označením (aneb Redakce). Vlastně, tenhle dárek mě inspiroval k tomu, že bych mohla pracovat pro UPC - pokaždé, když se mě tady, v Paříži, při pohledu na jedno z těch triček někdo zeptá, co to je "Nova," poradím mu, ať si koupí satelit. :-))

Každopádně jsem moc nadšená. Narozky jsou fajn věc :-)) Ještě jsem zapomněla na ta blahopřání. Od maminky jsem obdržela stejné blahopřání jako v Praze před týdnem od Viki, jen napsané ve francouzštině :o). No a babička mi napsala "Vrať se nám, Aničko posedlá. Fráňa Šrámek." Asi se budu muset ještě jednou podívat na Šifru Mistra Leonarda.
Takže vás zdravím, (jak už mi pár lidí řeklo ->) VELKÁ slečna Aerh :-))

The big opening

2006-08-30T10:55:00.000+01:00

Asi tři měsíce zpátky mi oznámil můj velký brácha, že si zřídil blog na blogger.com , a to pro mně bylo prostě...osvícení, vnuknutí jakéhosi vidění, bylo to...no, prostě jsem si řekla, že bych si taky mohla vytvořit blog :P
Poněvadž, pravda, mám na internetu spoustu stránek týkajících se mě, mých výtvorů, mých básniček, nebo dalších věcí, které jsou moje (nebo taky nejsou, ale to jsem právě řikat nechtěla), ale žádná stránka ještě není popsaná tím, co se mi děje zajímavého :-) A když už má blog i můj bratr, jehož internet se sune tak rychle jako já v sedm ráno z postele, a na jehož počítači je prostě LUXUS, pokud se vám podaří spustit i icq i prohlížeč internetu, to už by bylo hodně potupné, kdybych jej neměla taky. :-)